Lokalita
Protože svatba je v tak krásném koutě (doslova) naší země, doporučujeme zůstat o trochu déle a podniknout výlety do okolí.
Zlatorudné mlýny
Jen kousíček od Zlatých Hor, leží malebné Údolí Ztracených štol. Říčka Olešnice zde opouští úzce zaříznutý úsek údolí a po miliony let ukládá zlato do náplavů. 
Celé údolí je protkáno nespočetnými kanály pro přívod vody do rýžovišť. Uprostřed údolí je vybudována replika středověkých hornických zlatorudných mlýnů. V mlýnici Vám bude předvedeno drcení zlaté rudy a při troše štěstí si kousíček zlata můžete odnést domů. Oba dřevěné stroje, zhotovené podle dobových nákresů, jsou poháněny vodními koly, která čerpají energii z původního kanálu. Horský ráz údolí a postavení vodních kol v kaskádě kolmo ke svahu vytvářejí čarokrásné zákoutí. O kousek dále Vás naučná stezka vás přivede i k místu, "kde voda teče do kopce." Údolí ztracených štol žije svým životem i dnes. Bylo zde mistrovství České republiky, Evropy a dokonce i Mistrovství světa v rýžování zlata.
Rejvíz
Rejvíz je označovaný znalci jako nejkouzelnější lokalita v Jeseníkách. Horská osada s cca 75 stálými obyvateli ležící na náhorní plošině uprostřed hlubokých lesů. Na Rejvízu začíná nejrozsáhlejší souvislý lesní komplex v Jeseníkách, lesem můžete dorazit po 15 kilometrech pěšky nebo na kole na Švýcárnu a Praděd. Největší atrakcí Rejvízu je Velké mechové jezírko, největší moravské rašeliniště, které je druhým nejnavštěvovanějším místem v Jeseníkách (po Pradědu). V roce 2005 byl Rejvíz vyhlášen vesnickou památkovou zónou - s ohledem na dochovanou dřevěnou lidovou architekturou převážně 19. století, nenarušenou novostavbami.
Rozhledna Biskupská kupa (Bišovka)
Biskupská kupa (889 m), 
někdy též Biskupská kopa (polsky Biskupia Kopa, německy Bischofskoppe), je kopec ležící 2,5 km severovýchodně od Zlatých Hor na česko-polské hranici. Na vrcholu kopce stojí kamenná, 18 m vysoká rozhledna, nejstarší v Jeseníkách, postavená v roce 1898 německým turistickým spolkem MSSGV (sekce Zuckmantel - Zlaté Hory) u příležitosti 50- let panování císaře Františka Josefa l. Stojina místě dřevené vyhlídkové věže z roku 1890, v níž byla v roce 1896 zřízena první poštovna na území Moravy. V blízkosti věže je hraniční přechod na turistické stezce. Biskupská kupa byla od středověku hraniční horou. Od roku 1229 rozdělovala biskupství olomoucké a biskupství vratislavské, po slezských válkách panství Habsburků a Hohenzollernů a v současnosti leží na hranici České republiky a Polska.
Maria Hilf (kostel Panny Marie Pomocné)
Poutní kostel v hlubokých lesích u Zlatých Hor je zasvěcené Panně Marii Pomocné - Ochránkyni života. Kostel byl vybudován na začátku 19. století, za totalitního režimu byl srovnán se zemí a v roce 1995 byl díky modlitbám, činům a darům věřících z Čech i ze zahraničí znovu vybudován a probuzen k životu.
V době 30leté války za vpádu švédských vojsk utekla Anna Tannheiserová, která byla v požehnaném stavu, na horu Boží Dar (Gottesgabe), kde osamocená porodila syna Martina, který se stal pozdějším váženým občanem a městským radním. Z vděčnosti za záchranu při svém narození přikázal v poslední vůli, aby na tomto místě byl zavěšen obraz Panny Marie. Tento příkaz splnila jeho dcera a nechala v roce 1718 zhotovit kopii slavného obrazu pasovské Madony. Zlatohorská kopie se liší oblečením a korunkami, které na originále nejsou. Obraz začal přitahovat zástupy poutníků svým zvláštním kouzlem i vyslyšením a uzdravením z různých nemocí. V době josefínských reforem přišel několikrát příkaz k odstranění lesní kaple, který však nebylo možné provést, protože se nenašel nikdo, kdo by byl ochoten rozkaz splnit. Kapacita kaple nedostačovala, a proto byla posléze nahrazen poutním kostelem vybudovaným v letech 1834-1841. Postupně bylo doplněno i okolí, křížová cesta ve formě dvoumetrových kamenných pyramid, 
kaple sv. Anny, sv. Marty, lurdská jeskyně, vodní kaple se studánkou, poutní dům a aj. Počet poutníků před 2. svět. válkou se pohyboval kolem 80-100 tis. ročně. Válečné události Maria Hilf nepoškodily. V letech komunistické diktatury byly pod různými záminkami zakázány nejdříve poutě (1952) a poté následovala celková devastace zvýrazněná "řízeným" vandalismem. Marná byla snaha zachránit svatyni v r. 1968, kdy byla renovována střechou a učiněna příprava pro rozsáhlou generální opravu. Nerovný souboj trvající bezmála 20 roků skončil 22. září 1973, kdy byl kostel vyhozen do vzduchu a buldozery srovnán se zemí... Po revoluci je ustanoveno Sdružení pro obnovu poutního místa a již v dubnu 1990 je posvěcen základní kámen papežem Janem Pavlem II. na Velehradě. Na místě zničeného kostela se obnovily poutě, bohoslužba slova je uskutečňována v jazyce českém, německém a polském. Vzhledem k prvotnímu aspektu vzniku poutí je toto místo zasvěceno taky Panně Marii Ochránkyni počatého života.
Zlaté hory
Zlaté Hory (1869-1948 Cukmantl, německy Zuckmantel) jsou slezské město ležící na severovýchodě okresu Jeseník při hranicích s Polskem na Zlatém potoce.
První osídlení se datuje již do začátku 13. století, kdy do dosud neobydlené země dorazila současně kolonizace prováděná vratislavskými biskupy a moravským 
markrabětem Vladislavem Jindřichem, bratrem českého krále Přemysla Otakara I. Kolem roku 1220 byly objevena zdejší ložiska zlaté rudy. Výslovně se osada zmiňuje v roce 1263 jako "Cucmantel" (původ jména je nejasný) a hrad Edelštejn dokonce až v roce 1281. Zřejmě někdy koncem 13. století vznikl nad městem i další hrad, zvaný Leuchtenštejn; je možné, že jej dal postavit vratislavský biskup náhradou za ztracený Edelštejn, stejně jako dnešní polské Hlucholazy vznikly náhradou za Zlaté Hory.
Dolování se mezitím úspěšně rozvíjelo a roku 1306 obdržela ves Cukmantl městská práva. Později město obdrželo i horní právo. Roku 1330 se prvně připomínají ražené štoly. Za husitských válek město a okolí příliš neutrpělo. Matyáš Korvín pak roku 1474 udělil hrad i Cukmantl biskupovi lénem jakožto český král. Roku 1477 pak biskupové panství i formálně odkoupili od synů a dědiců Jiří z Poděbrad a stali se tak na několik staletí jeho majiteli. Město se tak stalo součástí Niského knížectví.
V 16. století začíná největší rozkvět zlatohorského dolování. Od Hlucholaz se začíná razit tzv. Tříkrálová štola o délce skoro 6 km. Vedle zlata se těží i měď, olovo a cín. V letech 1590 a 1591 byly nalezeny dva valouny zlata o hmotnosti 1,385 a 1,78 kilogramů, které byly věnovány do sbírky kuriozit císaře Rudolfa II. V 17. století dochází k úpadku dolování i města samotného. Za třicetileté války Švédové obsazují a rabují město. Po válce následují čarodějnické procesy, při kterých bylo ve městě upáleno kolem 85 osob. Pro upalování byla postavena i speciální pec. Cukmantl (někdy nazývaný také jako Edelstadt) postihuje i několik velkých požárů. V 18. století dochází k rozmachu tkalcovství, i když se stále doluje.
22. června 1741 je město na příkaz pruského krále Bedřicha II. Velikého vypáleno Prusy – shořelo přes 300 domů. O rok později se z Cukmantlu stalo pohraniční město. Hornictví již tehdy téměř zaniklo a v roce 1752 město přichází o horní privilegia, sestávající zejména z osvobození od daní. Za Sedmileté války došlo v roce 1759 v okolí Cukmantlu ke střetům mezi Rakušany a Prusy, Prusové byli odraženi. 
K ještě většímu střetnutí došlo 14. ledna 1779 za války o bavorské dědictví, i tentokrát byli Prusové u kaple sv. Rocha odraženi. 30. října 1766 se v Cukmantlu narodila matka hudebního skladatele Franze Schuberta Elizabeth Vitzová.
Město mělo značný průmyslový potenciál, který, ale po roce 1918 a 1945 vzhledem k nevýhodné poloze postupně snižoval. Nejvýznamnějším odvětvím se postupně stal průmysl kamene, respektive opracování žuly a mramoru. V 1. světové válce padlo na 118 místních mužů, po válce se prakticky čistě německé město stalo součástí německého Sudetenlandu, ale zanedlouho je obsadila československá armáda. V září 1938 zde došlo ke střetům mezi příslušníky Freikorpsu a členy Stráže obrany státu. Poté byl Cukmantl připojen ke Třetí říši a městem projížděl i německý vůdce Adolf Hitler. Česky mluvící v počtu 126 osob muselo opustit město. Po válce musela převážná část německého obyvatelstva opustit město. Místo nich přišli lidé z vnitrozemí Moravy, Slovenska a dokonce i Řecka. I tak však počet obyvatel znatelně klesl z předválečných 4358 na 2190 v roce 1947. 5. ledna 1948 byl změněn název města z Cukmantlu na Zlaté Hory. Roku 1958 byla obnovena těžba polymetalických rud a později zlata. V roce 1993 vyjel z dolů poslední vozík a těžba byla definitivně ukončena. V roce 1995 přešlo město do okresu Jeseník a stalo se jeho druhým největším městem.